Vítejte na stránkách Mykologického klubu Nezvěstice.

Pařezník pozdní – Panellus serotinus (Schrad.)

Popis: Klobouk je široký 30–120 mm,  ledvinovitý nebo vějířovitý, později vyklenutý až plochý. Za sucha je pokožka klobouku jemně plstnatá, za vlhka slizká, jemně šupinkatá. Barva je zelená, žlutozelená až hnědoolivová.  Lupeny jsou husté, krátce sbíhavé, žlutě krémové. Postranní třeň 8–15 x 10–20 mm., plstnatý až jemně šupinkatý, v mládí okrově oranžový, později okrový. Dužnina je nažloutlá s nevýraznou vůní, chuť mírná až nahořklá. Výtrusný prach je bílý.

 

Rozšíření a ekologie: Roste nehojně v červenci až v prosinci (já ho ale nacházím až na podzim po prvních mrazících), na živých i odumřelých kmenech a větvích listnáčů, především olší, buků a vrb. Vyskytuje se na vlhkých místech, například na březích řek a roste nejčastěji ve skupinách.

 

Využití: Je to sice jedlá houba, ale méně chutná a  tužší konzistence, a kvůli své nahořklé chuti je v kuchyni upotřebitelná pouze ve speciálních úpravách, třeba v číně nebo zelňačce. Nejlepší asi je nakládat ji do octa  J

 

Poznámka: Pařezník pozdní je dost podobný hlívě ústřičné, ale podle výrazného zbarvení třeně a barvy lupenů je dobře odlišitelný, hlíva ústřičná má třeň bělavý až našedlý a lupeny má v mládí bílé, později šedavé.

Pařezník pozdní1.JPG
Pařezník pozdní trs.JPG
Pařezník pozdní.JPG
Penízovka sametonohá – Flammulina velutipes  (Curtis) winter

Popis: Klobouk 20–60 mm, zprvu vyklenutý, později až plochý, tuhý, hladký, za vlhka lepkavý až hodně slizký, na okraji slabě rýhovaný, žlutý až oranžově hnědý. Lupeny krátce připojené, u třeně zaoblené, 5–12 mm vysoké, dosti řídké, bělavé až světle oranžově nažloutlé. Třeň je válcovitý, dutý, 30–100 mm vysoký, 3–12 mm tlustý, pevný, tuhý, často stlačený a rozmanitě zprohýbaný, celý výrazně sametový, v dospělosti celý sametově hnědý, pod kloboukem světlý nažloutlý, směrem k bázi tmavohnědý až hnědočerný. Dužnina tenká, pružná, bělavá až žlutavá, ve stáří pak vodnatá, ve třeni tvrdě vláknitá a ohebná. Příjemně voní. Výtrusný prach bílý až nažloutlý, výtrusy elipsoidní, 7-10 x 3,5-6 µm velké.

 

Výskyt: Penízovka se vyskytuje hlavně v zimních měsících. Roste až po prvních přízemních mrazících v hustých trsech na listnatých stromech, na kmenech, větvích a pařezech, zejména vrb, olší a buků, podle odborné literatury prý i velmi vzácně na jehličnanech. S oblibou roste hojně na březích řek a potoků.

 

Využití: Houbaři si ji velice cení, protože je to víceméně jediná opravdu zimní jedlá houba. Je vynikající  hlavně do polévek.  Sbírají se pouze klobouky, protože třeně jsou značně tuhé. Mrazy ji nevadí, po rozmrznutí opět začne růst. Tradiční vánoční polévku bez penízovky sametonohé si nedovedu představit.

Poznámka: Je to vysoce léčivá houba, protože z ní byla izolována mimo jiné látka flamulin,  která má protirakovinné účinky. V Japonsku se uměle pěstuje a patří k nejoblíbenějším jedlým houbám, říkají ji Enoki – take.

Penízovka sametonohá.jpg
Penízovka sametonohá.jpg
Penízovka sametonohá trs.JPG
Chraňte naše krásné lesy a houby v nich !
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one